Co je to vůbec
fonematický sluch? Různé publikaci říkají různé definice,
např. že FS je „vnímání a přesné diferencování fonémů“
nebo že fonematické uvědomování je „předčtenářská
schopnost, která je nevyhnutelná pro pozdější chápání
grafémově-fonémového vztahu“.
Z praxe vím, že mnohým
rodičům pouhá definice nestačí a při konzultaci se jim pojmy
snažím detailněji vysvětlit. Chci, aby věděli, jakou službu
jim nabízím, proč vidím zrovna v této dovednosti tak důležitý
význam pro jejich předškoláka, někdy i školáka.
Zkusím tedy teď pojmy
trochu rozebrat. Nejlépe asi na příkladech. Budu se snažit jít
po srozumitelné linii a nebudu se podrobněji zabývat např.
rozdíly mezi fonologií a fonetikou.
Vyslovte hlásku M. Je to
hláska, vyslovujete ji hlasem, z plic vychází vzduchový proud,
přes hlasivky do artikulačních orgánů. Těmi jsou např. patro,
jazyk, zuby, rty, rezonanční ústní a nosní dutina. Máme
„samohlásky“, které vyslovujeme „samotným“ hlasem,
nepoužíváme k jejich vyslovení jazyk, zuby ani rty. K vyslovení
zbytku hlásek, souhlásek ano. Vyzkoušejte si to a vnímejte své
artikulační orgány – M, A, B, D, O, … Které artikulační
orgány u vyslovování používáte?
Pojem foném je
abstraktní označení pro hlásku.
Grafém označuje
grafickou podobu hlásky. Vyslovte M a napište M – napsali jste
hlásku, kterou jste vyslovili nebo Vám ji někdo nadiktoval. Jedná
se ale o jednu hlásku. Učitel ve škole diktuje dětem různá
slova, složená z více hlásek. Dítě musí ovládat svým sluchem
rozlišit jednotlivé slyšené hlásky a převést je do písma.
Učitel nadiktuje PES a dítě napíše PES, protože správně slyší
P, E, S. Učitel diktuje MÁMA a dítě napíše M-Á-M-A. Pokud má
ale potíže ve sluchovém vnímání, může třeba vynechat
poslední A a napíše MÁM. Dost možná napíše MAM, protože
špatně vnímá i délku slabik.
Zřejmě si teď říkáte,
proč to tady tak rozepisuji. U dvou logopedů jsem se setkala s
odlišným názorem než mám já.
Jeden říkal, že v
testech by se mělo hodnocení fonematického sluchu posunout do
školního věku, protože málo který předškolák má FS zralý a
mělo by se testování přizpůsobit dnešním dětem.
Druhý se vyjádřil, že
fonematický sluch nemá zralý skoro žádné dítě při vstupu do
školy, že mu FS postupně dozraje.
Ano, mohla bych částečně
souhlasit, z mých zkušeností jsou minimálně dvě skupiny dětí.
Některým dětem fonematický sluch skutečně dozraje, některým
bohužel ne, a již od počátku bojují ve výuce s problémy. Při
psaní písmena vynechávají, přehazují pořadí, chybně umísťují
diakritická znaménka, neslyší tvrdou a měkkou slabiku.
Na zralost dítěte je
potřeba nahlížet komplexně. Určitě bych byla opatrnější s
názorem o dozrání po nástupu do školy u dětí, které mají
potíží více, např. v pravolevé orientaci, zrakovém
rozlišování, zrakové a sluchové paměti, v hrubé i jemné
motorice, v grafomotorice, u kterých při práci rychle klesá
pozornost.
V žádném případě
netvrdím, že když se bude s dítětem na nedostatcích pracovat,
neobjeví se u něj v budoucnu žádná specifická porucha učení.
Může se nám ale podařit potíže zmírnit, dítě bude mít
úspěšnější vstup do školy, bude sebevědomější. Může se
nám to jakkoliv nelíbit, ale dítě v kolektivu má přirozenou
potřebu soutěžit, porovnávat se s kamarády a vytvářet si
zdravé sebevědomí.
Je vhodnější u malých
dětí problémům předcházet, pomáhat jim v rozvoji. Rodiče
určitě neudělají chybu, když fonematický sluch podpoří
cvičeními v předškolním věku.
Žádné komentáře:
Okomentovat